Sběr vody z budov

16. 11. 2026

 

Nedostatek pitné vody je jednou z největších krizí moderního světa. V odlehlých oblastech rozvojových zemí, kde chybí infrastruktura, elektřina i finanční prostředky na hloubení hlubinných vrtů, se lidé často spoléhají na kontaminované vodní zdroje. Právě na tento problém reaguje revoluční architektonický koncept Warka Tower – lehká, vertikální stavba, která dokáže sbírat vodu přímo ze vzduchu, z mlhy, rosy a deště.

Mlha je oblak ležící přímo nad zemí, výrazně omezuje viditelnost na vzdálenost nižší než 1 km. Vzniká kondenzací vodní páry v přízemní vrstvě vzduchu. Skládá se z malých vodních kapiček nebo drobných ledových krystalků rozptýlených ve vzduchu. 

Původní pilotní projekt stavby Warka Tower byl úspěšně realizován v roce 2015 v regionu Dorze v jižní Etiopii italským architektem Arturem Vittorim. 

Warka Tower
je zhruba 10 metrů vysoká věž, která svým tvarem připomíná místní strom Warka, což je druh divokého fíkusu. Její konstrukce je navržena tak, aby maximálně využila přírodní jevy bez potřeby elektrické energie. Vnitřek věže tvoří speciální síťovina vyrobená z polyesteru nebo přírodních vláken, která zachycuje mikroskopické kapičky vody z mlhy a vysoké vlhkosti vzduchu.Ty pak kondenzují na síťovině, stékají dolů a shromažďují se v centrálním zásobníku věže.
Warka Tower klade důraz na lokální, biologicky rozložitelné materiály, jako je bambus, dřevo, ratan nebo liany, aby si místní obyvatelé dokázali věž postavit a opravit sami bez těžké techniky. Warka Je skvělým humanitárním konceptem a funkčním projektem, ale nenašel masové globální rozšíření. 

V praxi
se využívají ekologická zařízení na získávání pitné i užitkové vody ze vzduchu - jedná se o lapače mlhy. Ploché sítě napnuté v rámech mezi sloupy. Větrný proud žene mlhu skrz speciální hustou síťovinu. Mikroskopické kapičky vody v síti uvíznou, začnou se spojovat do větších kapek a působením gravitace stékají do spodního žlabu, odkud potrubím proudí do zásobníků.

Mezi největší projekty ve sběru patří Maroko, kde je provozován systém rozloze tisíců m², který zásobuje pitnou vodou více než 15 odlehlých vesnic. V oblastech Chile a Peru, kde prakticky neprší, ale z oceánu přichází hustá mlha, fungují tyto systémy už od 90. let pro komunitní zásobení i pro zemědělství.

Barevné kovy
se ve sběru mlhy využívají prakticky na celou konstrukci. Zejména hliník, který je ceněn pro nízkou hmotnost a odolnost vůči korozi. Z něj jsou vystavěny sloupy a rámy konstrukce, které musí odolat i vichřicím. Využívá se také pozinkovaná ocel a nerezové spojovací prvky, které jsou antikorozní. Voda zachycená v síti stéká do spodního žlabu, které bývají měděné nebo hliníkové. Měď přirozeně působí jako biocid a zabraňuje tomu, aby ve stékající vodě rostly řasy, plísně a bakterie.
Většina komerčních sítí je vyrobena ze speciálně tkaných plastových vláken, v průmyslových a laboratorních projektech se využívají pletené sítě z jemných drátků z nerezi a barevných kovů.

Výzkumy ukázaly,
že kovové drátky s jemným mikro-povlakem dokáží zachytit kapičky vody ještě efektivněji než plast. V terénu rozvojových zemích se však celokovové sítě masově nepoužívají – drátěné měděné sítě by byly příliš těžké a drahé.

Lapače mlhy jsou skvělým příkladem kombinace plastových tkanin a odolných kovů, které dokážou společně bez údržby odolávat náročnému horskému a přímořskému klimatu.

Zdroj: warkawater.org, 3pol.cz, en.wikipedia.org/wiki